Oldřich Špicar

Síň slávy 2013

27.1.1929, hokej

Pan Oldřich Špicar se narodil 27.1.1929 v nedalekém Stružinci a již od mládí jej to táhlo jako většinu malých kluků za různými sportovními radovánkami. Co mu však asi nevíce učarovalo, byly zamrzlé louže a rybníky na kterých šlo bruslit. Na konci války začíná pokukovat po hokejové partě na lomnickém rybníku „Matoušák“ kde již hraje i jeho bratr Zdeněk. Po válce tam také hraje svůj první hokejový zápas. Tam se ostřílel v hokejové partě bratrů Matoušů, Mikulů a Kubátů, aby po vojně hájil nejprve barvy oddílu TJ Sokola Technolen. Po vybudování kluziště za lomnickou Orlovnou hraje již za první mužstvo TJ Slavoje Lomnice. Oldřich byl jako obránce nekompromisní hráč a také velký bojovník. Prostě poctivý chlap. Hrál ještě v době, kdy hokejová výstroj hráčů nebyla téměř žádná a hokejisté hrávali prostovlasí. Ne však Olda. Ten nosil na hokejová utkání zásadě svůj oblíbený baret. „Když ho posunul do čela, soupeř okamžitě věděl která bije“. Byl to jasný signál, hoši pozor, konec srandy. Tak vzpomínají pamětníci. Svoji hráčskou kariéru zakončil téměř ve svých 40-ti letech. Avšak ani potom nesložil ruce v klín. Další tři desítky let byl členem výboru oddílu ledního hokeje v Lomnici nad Popelkou a také řadu let působil jako vedoucí družstva mužů. V osmdesátých let řídil v okresním hokejovém orgánu STK a několik let byl i kronikářem lomnického hokeje. Oldřich také stál u zrodu plaveckých táborů které hokejový oddíl pořádal a na kterých se naučily plavat stovky dětí. V roce 1980 se budovala umělá ledová plocha a Oldřich opět stojí v předních řadách obětavých brigádníků. A když se v roce 2000 slavnostně otevíral zastřešený lomnický zimní stadion byl to splněný sen nejen Oldřicha Špicara, ale také všech generací lomnických hokejistů.